Kronika
Podzimní sborová party aneb Den bezdomovců na Stránské skále
17.11.2012
17. listopadu si na Stránské skále dali dostaveníčko bezdomovci. Od 13té hodiny se postupně začali stahovat ze svých brlohů k teplu pohostinného rodinného krbu. Odložili svoje smrduté, ošumělé svršky, igelitové tašky plné drobných popelnicových pokladů, zbytků nevalných potravin a krabicového vína a s chutí usedli k pozvanému bohatě prostřenému stolu s vonícím guláškem, sekanou, mísami výborných buchet a dalších pochoutek i okolkovanými tekutinami.
Tak nějak vypadalo podzimní sborové setkání u babči na Stránské skále. Naše nejaktivnější členka Dáša dodatečně slavila svoje narozky a překonání zdravotních problémů.
Vzorně upravená a na zimu připravená zahrada nebyla tentokrát plná pohádkových bytostí s převahou Karkulek jako posledně, ale lidí bez domova z okraje společnosti. Takové bylo totiž téma setkání a hodnotilo se jejich nejvěrohodnější zobrazení. V odlehčené formě připomínka, jak hluboko může v dnešní době člověk klesnout.
Výhra byla lákavá – vyplacená v Eurech. Jejich nejvyšší čokoládovou hodnotou byla oceněna skvěle nahastrošená zubařka Jarka, která navíc z odrbané igelitky zázrakem vykouzlila krabici úžasných makových koláčků a láhev vinného moku. Oslnila jako vždy Alča z druhého altu v ohromných dioptrických okulárech a vrstveném oděvu, pozadu nezůstal v umaštěných slamácích ani prezidentský pár Dáša s chotěm Romanem a hladovým mopslíkem.
V nepatřičném popelnicovém ohozu se dostavila rovněž tisková mluvčí Zdeňka se zkrachovalou pokladní Mirkou, pod rádiovkou skrytá Livie i ošuntělá Marta. Prapodivnou pohlavní pokrývkou z divoké šelmy se zahřívala promrzlá sólistka a trianglistka v jedné osobě - Alča ze sopránu.
Nebyla by to babča Dáša, aby nám nepřichystala nějaké překvápko. A to se jí skutečně podařilo. Všechny totiž svojí účastí překvapila naše bývalá dirigentka Katka Duchoňová – Mašlejová se svým prvorozeným synkem Pavlíčkem. A to byl také důvod, abychom si společně na videu připomněly famózní slovenské koncertní turné z roku 2005 do jejího rodiště Stropkova, velice srdečné a vřelé přijetí Katčiných rodičů, místních občanů i kněží tamějšího chrámu, úžasnou atmosféru a zcela zaplněné koncertní sály jak ve Stropkově, tak i v Košicích a Bardějově.
Následoval letošní dokument z červnového Mezinárodního pěveckého festivalu v Alta Pusteria, velkolepého setkání 85ti sborů z 19ti států světa v majestátních italských Dolomitech.
Naše babča je nezmar, známá svou pracovitostí nejen na svém obydlí. Kromě okrasného jezírka přistavěla i jednu cimru, a tak jsme v maximálním pohodlí a teploučku mohli (včetně pár mužských elementů) do pozdních večerních hodin sledovat další vybraná dokumentární cédéčka z našich koncertů, zájezdů, soustředění a různých setkání, která tato dobrá žena vlastnoručně natočila, zpracovala, suprově ozvučila a vtipně otitulkovala. Jak to ta ženská dělá, je nám záhadou.
Dášence moc děkujeme za skvělé sobotní posezení, bohaté pohoštění a především za vynikající dokumentární archivní práci, kterou pro Mladost zcela nezištně vykonává a uchovává na věky! K tomu, aby byla i nadále stejně produktivní a fit, ji jistě dopomohou i thajské masáže, které od nás dostala darem.
Podzimní koncert v Husově sboru
31.10.2012
Koncem října proběhl v Husově sboru půlený koncert Mladosti s mládežnickým smíšeným sborem Choirchestra, které spojovala osoba sbormistryně Jarmily Jalůvkové, jež oba sbory umělecky vedla a dirigovala.
Mladost tentokráte vystupovala v roli předskokana, protože koncertní večer byl rozlučkový a patřil především mládežníkům z Choirchestry. V patnáctičlenném tělese s krásnými zvučnými soprány překvapilo sedm (!) urostlých chlapů v tenoru a basu. O tom se nám v dobách smíšeného sboru ani nesnilo. S chutí jsme proto vyslechly nám důvěrně známý repertoár, který oslovil pěveckým provedením i přítomné publikum. Bylo to krásné i smutné zároveň, protože dirigentka je nucena z časových důvodů tento sbor opustit. Určitě ale nezapadnou a pokud budou zpívat se stejným nasazením, jistě o nich v budoucnu uslyšíme.
Dva generačně rozdílné pěvecké sbory propojila svým krásným houslovým vystoupením nejmladší účinkující - teprve šestiletá Terezka Kokešová. Tento nadějný talent už měli možnost vidět a především slyšet návštěvníci našeho zářijového koncertu ve Slavkově.
Oba sbory na klavír doprovázela Jana Balážová. Její přítomnost nám umožnila do zcela nového koncertního repertoáru zařadit i výběr z Šesti sborů pro ženské hlasy a klavír - Nočku a Anděla – skladby z rané tvorby S. V. Rachmaninova, které jsme před dvěma lety speciálně nastudovaly pro dirigentčin absolventský koncert.
Pošmourné podzimní počasí nic neubralo na krásné atmosféře, která v kapli panovala a připravila návštěvníkům pestrý hudební zážitek.
Ženská srdce Prostějov
6.10.2012
Aneb Jak je důležité míti sponzory! Ano, je to tak. Uspořádat festival ženských pěveckých sborů z celého moravského regionu stojí nejen velké úsilí, organizátorské schopnosti, ale především spoustu peněz. Zajistit koncertní sál, zázemí pro všechny zúčastněné sbory, výzdobu, propagaci, tištěné programy, připravit pohoštění, drobné suvenýry, kytice pro dirigenty atd., je dnes velice nákladná záležitost.
V menších městech mají pěvecké sbory zelenou, jejich činnosti jsou nakloněni vedoucí představitelé města, těší se zájmu veřejnosti a přízni štědrých sponzorů.
Jinak je tomu u nás v Brně. Zde působí spoustu profesionálních hudebních těles, amatérská sborová pěvecká činnost je tudíž okrajovou záležitostí, stojí stranou zájmu i financování městských kulturních složek. Pořádat festival takových rozměrů je pro náš sbor nemyslitelné. Abychom se vůbec mohly scházet, věnovat se pěveckému nácviku a následnému koncertování, musíme si samy platit nejen zkušebnu, ale též koncertní sály, vstupní příspěvky na přehlídkové festivaly jak doma, tak i veškeré náklady spojené s reprezentací města či státu v zahraničí.
Letošního již 10. ročníku festivalu Ženská srdce se skvěle zhostil za významné podpory svého statutárního města a četných sponzorů prostějovský Ženský pěvecký sbor Vlastimila.
Spolek krásně oděných dam z Kloboukového klubu postupně přivítal na prahu monumentální budovy Národního domu, společenského a kulturního centra Prostějova a významné kulturní památky ČR, i tyto další účinkující sbory: ŽPS Hedvika Valašské Meziříčí, Pěvecké sdružení valašských učitelek Vsetín, ŽPS Píseň Sokol Jedovnice, ŽPS Otrokovice a konečně i náš Pěvecký sbor Mladost Brno.
Místní Okrašlovací spolek se podílel na krásné výzdobě interiéru a krojovaní Hanáci vítali účastnice přípitkem. Celou akci umocnilo i nádherné počasí, které tento sobotní den panovalo. Odpolední koncertní přehlídku jednotlivých sborů a závěrečné společné zpívání několika písní uváděl prostějovský rodák, herec Ladislav Županič.
Po skvělém večerním rautu hrála k tanci i poslechu dechová kapela Krumsíňanka.
Děkujeme prostějovskému sboru Vlastimila za srdečné a milé přijetí, bohaté pohoštění a především za možnost zazpívat si v krásném prostředí jejich divadelního sálu a snad i potěšit předvedeným výkonem a skladbou repertoáru přítomné posluchače a všechny příznivce sborového zpěvu.
Koncert ve Slavkově
23.9.2012
Kaple slavkovského zámku je tradičním místem našich zářijových koncertů, kde každoročně v premiéře zazní nově nastudované skladby z letního soustředění. Letošní návštěvnost předčila všechna naše očekávání. Prostory kaple nestačily pojmout všechny zájemce o náš koncert, návštěvníkům musela být zpřístupněna i oratoř.
Koncert se vydařil, všechny potěšil a posluchači odměnili dirigentský, klávesový a pěvecký výkon bouřlivým aplausem. Škoda, že jsme neměly připravený krátký přídavek, vděčné publikum by si ho rozhodně zasloužilo.
Milým průvodním slovem provázela Zdeňka Ondráčková. O hudební překvapení se postarala talentovaná teprve šestiletá Terezka Kokešová ze ZUŠ Jar. Kvapila v Brně, žačka naší Livie Zbavitelové, svým krásným houslovým vystoupením. Za klavírního doprovodu naší dirigentky Jarmily Jalůvkové zahrála posluchačům známou skladbu Fr. Schuberta Ave Maria. Na dlouhotrvající obdivný potlesk Terezka určitě nezapomene.
Po úspěšném vystoupení jsme se neplánovaně sešly v cukrárně na náměstí, kde jsme sladkou tečkou - kafíčkem a skvělým zákuskem - zakončily slavkovskou koncertní neděli.
Soustředění ve Slavkově 2012
22.8. - 26.8.2012
Dějištěm letošního už jedenáctého soustředění byl opět Slavkov.
Faktem je, že se nám z nafukovacích matrací vstávalo ráno o něco hůře než loni (pod některými tyto dokonce samovolně unikaly), též rozezpívání ve stoje nás notně zmáhalo. Jen naše žaludky pracovaly na plné obrátky, pro samou práci jsme málem k obědu a večeři nebyly připuštěny. Ale pochlapily jsme se a celodenní intenzivní nácvik do pozdních večerních hodin nesly srdnatě. Svůj pozitivní podíl na tom mělo bezesporu dodržování pitného režimu, bez okolkovaných tekutin by totiž tělo takovou zátěž nevydrželo. Čerstvá pětapadesátnice Alča – sólistka a trianglistka v jedné osobě – i díky příjemnému, svěžímu buketu jenom kvetla a sršela humorem, čímž nakazila i ostatní.
Optimistická dirigentka Jája nechala namnožit 21 nových skladeb, všem bylo ale předem jasný, že na čtyři zkušební dny je to pálka zcela nereálná. Nastudovaly jsme nahrubo 12 skladeb různých žánrů, které musíme na začátku školního roku ještě dopilovat, abychom je mohly představit slavkovskému publiku na zářijovém koncertě v zámecké kapli, a poté na festivalu Ženská srdce v Prostějově. Mezinárodní soutěžní festival ve Vlachově Březí, s kterým jsme rovněž počítaly, byl nečekaně zrušen. Že by za to mohly volby konající se ve stejném termínu?
Jako dlouhá niť se celým soustředěním táhla německá lidová ze 16. století Gesegn dich Laub. Ačkoliv jsme měly pocit, že ji z nových skladeb umíme nejlíp, dirigentku stále nedojímala k slzám tak, jak by si přála. Doufejme, že na vánočních trzích v Schönbrunnu, kde budeme rovněž koncertovat, už to bude jedno velké slzavé údolí.
„Pajdu-l ja, vyjdu-l ja“ na ruskou notu měla naopak, ač jsme se fakt snažily, k radosti a svižnosti značně daleko. Zato „majo serděčko stónět“ v dalším působivém dojáku celkem obstojně. Podmanivé lidovky byly prokládány nácvikem skladeb duchovních, romantických, tradicionalu i madrigalu (Kyrie, Adiemus, Canto di gloria, Et vos, pueruli, Lascia ch io pianga, Gaudete…).
Přestože to tak v potem a sluncem vyhřáté učebně nevypadalo, s koncem soustředění i ve Slavkově „Zahučali chladné vetry v doline“ jako v nacvičované slovenské svatební písni. Neboť my už máme, až na pár mladic a dirigentku, sobáš (některá i rozvod) dávno za sebou, mohla se naše svatební fota stát součástí RETROFOTOGRAFIE se soutěží KDO JE KDO, v jejímž duchu se celé letošní soustředění neslo.
Poznat, kdo se skrývá v „bílém“, nebylo až tak složité, ale fota z útlého dětství do pěti let dala většině sboru zabrat. Sopránku Libušku na nočníku, s usilovným, leč zarputilým výrazem v obličeji, poznaly pouze dvě zpěvačky. Přes pokročilý pubertální věk byla těžko k poznání i Verda, přestože dodala obří snímky. Absolutně nejúspěšnější hadačkou byla šikulka Věrka, v největší ilegalitě pak zůstaly s pouhým jediným poznaným hlasem zpěvačky z druhého altu Liduška s Alčou. Odměnu v podobě zahradních kamínků jsme ale nakonec za snahu a úsilí dostaly od prezidentky Dáši úplně všechny.
Zpestřením soustředění byla též hodinka rukodělných prací, kdy jsme pod odborným vedením pracovnice Dětského domu vyráběly pro sebe či svoje bližní zajímavé výtvory z papírových ruliček.
Na konci soustředění nás čekalo překvapení. Když RETRO, tak se vším všudy! Ilča zajistila fotografku, sama dodala k všeobecnému použití překrásné, vlastnoručně ušité dobové šaty a úžasný, šmrncovní klobouk. Následně jsme se jedna po druhé do této fialové parády hraběnky Eleonory nasoukaly a v háčkovaných rukavičkách a s vějířem v ruce stanuly v nejrůznějších pózách tváří v tvář profesionálnímu objektivu. Tři nádherné fotografie jsme pak obdržely na památku.
Závěrem veliké poděkování naší dirigentce Jarmilce Jalůvkové, která si s námi vytrpěla své, i jejím pomocnicím v nácviku z vlastních řad Janě Davidové a Livii Zbavitelové.
Zvláštní super poděkování patří naší obětavé Ilči Zykové za organizační zajištění celého soustředění i proběhlých aktivit. Naše merci nesmí chybět starostlivé „prezidentce“ sboru Dáši Vernerové, svědomité pokladní Mirce Malíkové a dalším členkám staronového výboru Zdeňce Ondráčkové, Libuškám Šubrtové a Fialové a pochopitelně velmi aktivní babči Dáši Bednářové. Všechny se obětavě starají o bezproblémový chod sborové činnosti, a proto také dostaly naši plnou důvěru i do dalšího volebního období.
Cítíme v kříži, že by sboru neškodilo omlazení a snížení věkového průměru.
Holky, co máte pěkný hlas, rády a dobře zpíváte, kde jste? Stačí přijít v 18.20 hod. na naši pravidelnou úterní zkoušku v Brně, Hybešova 65a. Těšíme se na Vás!
Vstupné – domácí meruňková marmeláda pro Jáju, naši mladou dirigentku - je dobrovolné, ale potěší!
Koncert na Mohyle míru
19.5.2012
Návštěvníkům, kteří v rámci Brněnských muzejních nocí zavítali na Mohylu míru, jsme připravily malý hudební dárek. Ve dvou půlhodinových blocích si mohli v monumentální kapli památníku vyslechnout koncert skladeb duchovních, soudobých autorů i úpravy lidových písní. Zajímavě sestavený repertoár, nádherná akustika i samotná netradiční atmosféra noční májové noci umocnily kulturní zážitek jak posluchačů, tak i nás. Pěvecký výkon sboru a dirigentky Jarmily Jalůvkové se setkal s velmi příznivou odezvou posluchačů, kteří zcela zaplnili prostory historické kaple.
Canti veris Praga 2012 Mezinárodní festival soudobé sborové hudby s Cenou Zdeňka Lukáše
23.2.2012 - 26.2.2012
Ke druhému výročí změny Mladosti na ženský sbor jsme obdržely ten nejkrásnější dárek. Na mezinárodním soutěžním festivalu soudobé sborové hudby Canti veris Praga, který se konal ve dnech 23.2. – 26.2.2012 v Praze, v kostele U Salvátora, jsme podaly výborný pěvecký výkon a umístily se v kategorii dívčích a ženských sborů ve zlatém pásmu. Podařilo se nám tak prolomit loňských 0,2 bodu, které nás na Slovakia cantat 2011 v Bratislavě dělilo od nejvyšší mety. Prvořadou zásluhu na tomto skvělém úspěchu má naše mladá dirigentka Jarmila Jalůvková, která nás svou houževnatostí a vytrvalostí dovedla k vysněnému cíli. Máme ohromnou radost a velmi si dosaženého úspěchu vážíme.Ve velké konkurenci zúčastněných špičkových sborů nás ocenění mezinárodní poroty těší dvojnásob.
A to jsme málem neodjely. Demokraticky bylo rozhodnuto, že cesta do Prahy povede tentokrát po kolejích. V pátečním popoledni bylo nástupiště Českých drah obleženo davy lidí jako při manévrech. Když vlak konečně dorazil, bezradně jsme pobíhaly po peróně a zoufale hledaly náš místenkový vůz. Ostatní cestující už dávno seděli ve vlaku, výpravčí byl připraven dát pokyn k odjezdu, jen my nervačily a ne a ne najít ten správný vagón. Holt, číslo vlaku není číslo místenkového vozu, jak jsme následně zjistily. Vlastní cesta už proběhla v pohodě a hlavně vesele. Pan průvodčí měl smysl pro humor a očividně byl rád, že jsme nejely busem, nýbrž využily drážních služeb. A protože měl navíc kladný vztah k hudbě, obdarovaly jsme ho buchtami od Libuščiné babičky a Alčiným zbytkem vánočního cukroví.Nemeškaly jsme, ani se v Praze neztratily. Zato pražští revizoři měli v metru slet. Hned se na nás sesypali, zřejmě máme kukuč černých pasažérů, ačkoliv jsme povětšinou blonďaté. Během našeho třídenního pobytu jsme na ně v podzemí narazily minimálně pětkrát.Křesťanský domov mládeže u svaté Ludmily byl opět po dvou letech i naším víkendovým domovem, odkud jsme podnikaly toulky stověžatou Prahou.
V pátek večer proběhl v kostele U Salvátora slavnostní zahajovací koncert, ve kterém se účastníkům festivalu představil skvělý Alikvotní sbor Spektrum a Pražský smíšený sbor. Sobota pak patřila soutěžním vystoupením jednotlivých sborů. Ze zahraničí přijel sbor z Dánska a dva sbory z Ruska. Festivalová soutěž byla zaměřena výhradně na soudobou sborovou tvorbu domácích i zahraničních autorů a dílo Zdeňka Lukáše. Předvedené výkony hodnotila tříčlenná mezinárodní porota předních hudebních kapacit v čele s předsedou prof. PaedDr. Jiřím Kolářem.
Na našem vystoupení odbornou porotu zaujalo a nejvíce nadchlo provedení Jánských písní od Jaroslava Dostalíka, líbila se celková skladba předvedeného repertoáru, dále ocenila spolehlivou intonaci, výborný zvuk sboru a jeho hlasovou vyváženost, dobrou pěveckou techniku, muzikální projev a výborné dirigentské vedení.
Hlavní cenu Grand Prix získal podle očekávání výborný dívčí sbor Cancioneta Praga, vzniklý z absolventek světoznámého Kulínského sboru Bambini di Praga a členek výběrových pražských sborů.
Je pro nás velkou ctí, že jsme s nimi ve stejné soutěžní kategorii dívčích a ženských sborů dosáhly zlatého pásma a v bodovém hodnocení poroty stanuly o pouhý jediný bod za tímto skvělým mladým ansáblem.
Velký dík patří obětavým členkám sborového výboru Mirce Malíkové, Libušce Šubrtové a Dáši Vernerové, které naše zlaté pražské tažení spolehlivě zajistily po organizační stránce.
Adventní koncert v Kloboukách u Brna
18.12.2011
Adventním koncertem v evangelickém kostele v Kloboukách u Brna jsme završily naši letošní koncertní sezónu. V průběhu zhruba osmdesátiminutového vystoupení si svátečně naladění posluchači vyslechli širokou programovou škálu - od děl duchovních, přes skladby světské, písně lidové, spirituály, až po závěrečný blok skladeb s vánoční tematikou.
Teplé nápoje a výborné řezy, které nám místní duchovní k občerstvení a na zahřátí připravili, přišlo v sychravém počasí k chuti. Věříme, že naše procítěné vystoupení oplátkou zahřálo u srdíčka zase všechny přítomné.
Do nového roku přejeme sobě i našich příznivcům především zdraví a pohodu, abychom se v příštím roce opět společně sešli v koncertních sálech.
Den boje proti násilí na ženách – koncert u Milosrdných bratří
25.11.2011
V zaplněném koncertním sále se vždycky výborně zpívá. Koncert u Milosrdných bratří k takovým patřil a setkal se s velikým posluchačským ohlasem. Zaujal nejen svým provedením, ale též pestrostí a výběrem skladeb různých stylových období.
Vystoupení se konalo v rámci projektu Den boje proti násilí na ženách a k účinkování nás pozvalo občanské sdružením Persefona. Tato brněnská organizace pomáhá postiženým ženám z celého Jihomoravského kraje, které samy nejsou schopny čelit nejrůznějším formám násilí páchaném na nich nejen svým okolím, ale dokonce i těmi nejbližšími.
Akce konané k tomuto mezinárodnímu dni mají zvýšit podvědomí společnosti o tomto velice závažném celosvětovém problému.
Součásti večerního programu byl i velice poutavý dokumentární snímek Vyznání režiséra Petra Barana. Tento vítězný černobílý dokument zachytil bez nejmenšího patosu osobní vyznání obdivu a lásky autora k vlastním rodičům. Režisér se v úvodní zpovědi zmínil, jak velice je rád, že snímek stihl natočit v době, kdy oba rodiče byli ještě naživu a mohl jim tak s odstupem mnoha let vyjádřit svoji úctu a veliké díky.
Kulturní večer měl svoje poslání i hluboký lidský rozměr. Přítomné dojemně oslovil a stál za zamyšlení nás všech.
