Připravujeme

  • Soustředění sboru
    Slavkov u Brna
    19.08.2020 16:30 hod
  • Tradiční koncert
    Zámecká Kaple sv. Kříže ve Slavkově u Brna
    22.11.2020 15:00 hod

více ...

Nejnovější fotogalerie


Hrad Spilberk
18.12.2019


Riva del Garda
12.10.2019

více ...

Kronika


1  2  3  4  5  6  7  8  9  >>>


Canto sul Garda

12.-16.10.2019

IN…CANTO SUL GARDA Po letních prázdninách jsme se všichni vrátili odpočatí a natěšení. Plní sil a odhodlání jsme se vrhli do práce a pilovali skladby, které náš pan dirigent Stanislav Smoček vybral: Festival Sanctus – Johna Leavitta, Co to tam šupoce – Jana Pavla a Vieni sul mar – Jaroslava Dostalíka. „Děvčata, jde vám to dobře, co kdybychom vyjeli do světa?“ znělo postupně při zkouškách. Jistě však tušíte, že to není tak jednoduché. Zorganizovat takovou akci, to chce nejen jazykové vybavení, komunikační dovednosti, ale i velké organizační schopnosti. V kombinaci těchto nej… se vám může vybavit jediná osoba, kterou je naše pracovitá paní předsedkyně Dáša Vernerová. Volba padla! Pojedeme do Itálie – HURÁ!!! Listí na stromech začínalo hrát všemi barvami, předpověď počasí byla příznivá a mezinárodní sborový festival a soutěž Canto sul Garda se blížil. Kufry praskaly ve švech, české vlajky byly ušity a na vysokých tyčkách zavěšeny, hlasy naladěny, nemocní uzdraveni, peníze proměněny a skladby naučeny zpaměti. Nezbývalo než dojít včas na místo odjezdu do světa! Sešli jsme se v noci z 11. na 12. 10. 2019 před půlnocí u restaurace Bohéma v Brně. Zasedací pořádek byl jednotlivci předem vybrán, všichni přišli dobře naladěni, oba páni řidiči vyfešákovaní s bezpečným pohledem v očích. A tak jsme vyjeli na dlouhou trasu: Brno – Salzburg – Brixen – Torbole sul Garda. Cesta byla plynulá s pravidelnými přestávkami, štěbetáním, i pospáváním. Snažili jsme se odpočívat i dodržovat hlasový klid. Rozednívalo se a my se kochali štíty hor, pastvinami, horskými staveními, kostelíky v horách. Dech se nám tajil při té kráse. V dopoledních hodinách nás čekala první velká zastávka v Brixenu na severu Itálie, kde byl ve vyhnanství básník, novinář i politik Karel Havlíček Borovský, ve kterém nezahálel, studoval, překládal a tvořil. Dům, ve kterém Karel Havlíček Borovský žil spousta děvčat lehce našla a vše zdokumentovala, nejen proto, že k němu vedla stejnojmenná ulice a je opatřen pamětní deskou. Jsou to zkrátka zcestovalé kolegyně, s orientačními schopnostmi, toužící po poznání. Po příjemné zastávce, kde jsme se také občerstvili kávou, jsme vyrazili k očekávanému cíli Torbole sul Garda. „Kdo uvidí první jezero?“ byla to Marta a postupně i my další… Zaparkovali jsme přímo u Club Hotel La Vela se čtyřmi hvězdičkami a venkovním bazénem. Postupně jsme se ubytovávali a zjišťovali, kdo je naším sousedem v době nejbližší. Chrápající nebo ne, se špunty do uší, či bez nich. Výhodou bylo, že jsme nemuseli šlapat do schodů, bazén byl na dohled a popelníčky na terasách – „to jen pro případ.“ Čekal nás průvod v Rivě, na který jsme si připravili české vlajky a kde jsme se měli sejít se všemi zúčastněnými sbory. V 16:30h byl zahájen průvod městem, nedaleko našeho místa ubytování – 4,5km. U všech sborů panovala družná nálada zpestřená mexickými vlnami, ačkoliv Mexiko v zastoupení nebylo. Průvod nás zavedl malebnými zákoutími městečka až na náměstí k radnici, kde nás slavnostně přivítali zastupitelé města i pan ředitel festivalu Enrico Miaroma. Byl to náročný den a třešinkou na dortu byla večeře, která na nás čekala od 18:30h v krásné světlé prostorné jídelně. Formou bufetu si mohl každý z nás vybrat na co má chuť a … „co se do něj vejde.“ První večer jsme šli na kutě hodně brzy, abychom si po náročné cestě i dni odpočinuli. Neděli 13. 10. 2019 jsme začali snídaní, která se podávala od 7 hodin. Vzácné chvilky, kdy se společně sejdeme a poklábosíme. Ovoce, zelenina, jogurty, vajíčka v různých úpravách, sýry, uzeniny a jiné. Jídlo tu bylo pestré a všemi opěvované. „ Jez do polosyta, pij do polopita“ při zkoušce, která následovala, jsme na toto pořekadlo mnozí mysleli. Rozvibrovat bránici, naladit hlasy, zopakovat všechna záludná místa skladeb. V 9:45h jsme se odebrali směrem Casino Arco – 6km, kde jsme v 10:30h před porotou zazpívali soutěžní program, po kterém nám byly uděleny tipy, jak se na soutěž co nejlépe připravit, co můžeme zlepšit. Ve 12:00h pak následovala akustická zkouška v soutěžním sále. Porota se k nám vyjadřoval jednotlivě ve složení: Enrico Miaroma – Itálie, Kinga Litowska – Polsko, Francesco Milita – Itálie. Celému sboru vše překládala naše zpěvačka, perfektně jazykově vybavená, paní učitelka angličtiny Zdeňka Ondráčková. Z celkového hodnocení našeho sboru zazněl pozitivní hlas o zpěvu srdcem i s radostí. Upozorněni jsme byli na rozdíly v pianu a volnější tempo. Pro porotce jsme byli velkým překvapením. Všemu jsme pozorně naslouchali, i závěrečnému vyhodnocení našeho pana dirigenta, kterému jsme nechtěli udělat ostudu, ale podpořit jeho píli naším výkonem a všichni společně si užít radost z dobrého vystoupení. Volné chvíle v Arcu. Poté se nám naskytla možnost uctít památku Československých legionářů u památníku. Společně jsme zde zapálili svíčku a zazpívali – pieta. Další z nás se vydali navštívit hrad na skále - Castello Arco, který tvořil krásnou dominantu při jízdě samotným Arcem, a ze kterého byl nádherný výhled – za jasného počasí až na jezero Gardu. V hradní restauraci jsme se osvěžili a občerstvili. K tomu nám svítilo sluníčko a bylo 23°C. Ti, co navštívili botanickou zahradu nedaleko, pěli také jen chválu. Všude okolo cedráty, pomerančovníky a olivovníky. Ale již se blížil čas večeře, kterou jsme zakončili dezertem ve formě křehkých dortů, našlehané pěny s příchutí kokosu či čerstvého ovoce. V 19:45h, pěkně upravené a plné zážitků jsme se sešli opět u autobusu, k odjezdu do kostela Chiesa della Santissima Trinitá v Nago, kde nás čekal „Přátelský koncert.“ Na ten budeme všichni dlouho vzpomínat… nejen pan varhaník Jiří Lang, který nás doprovázel hrou na klávesy, které „svět neviděl.“ Ti co zažili, pochopí, že nás pan dirigent Stanislav Smoček nenechal na pospas a i přes nepříznivý technický stav nástroje jsme odzpívali se ctí. Po koncertě jsme přijali pozvání místního pořádajícího sboru Coro Castel Penede na posezení s pohoštěním. Vzájemně jsme se pozdravili lidovými písněmi, popili vinného moku, ochutnali domácí cukrovinky a poté se rozešli do našeho ubytování i domovů. Čekalo nás soutěžní vystoupení! „Hlasový klid a dobře se vyspěte,“ znělo z úst našeho pana dirigenta. A je tu den D. Po snídani poslední zkouška a potom rychlý přesun do Casino Municipale v Arcu. Soutěžíme v kategorii ženské sbory (B3) spolu s finským a italským souborem, budeme zpívat jako první, tedy ve 12,00 hod. Upravit účesy, tyrkysové doplňky, uvědomit si poslední pokyny dirigenta a doporučení z konzultačního setkání s porotou a pak už jen UVOLNIT SE, USMÍVAT SE A ZPÍVAT SRDÍČKEM! Podali jsme soustředěný výkon, za který nás Standa vzápětí pochválil. UF! Jaké však bude hodnocení poroty? Tvářili se přísně (jako každá správná porota), takže uvidíme. Za poctivou snahu je třeba se odměnit. Převlečeni do sportovního vyrážíme do 23 km vzdáleného letoviska Malcesine na úpatí hory Monte Baldo (2700 m). Obětavá Dáša zajistila lanovku, takže ve dvou etapách překonáváme asi 1500 m převýšení a ocitáme se nahoře. Monte Baldo nás „vítá“ teplotou kolem 7 stupňů, mlhou a větrem, které nám jen chvílemi dovolí pohlédnout na majestátní vrcholy a úctyhodné hloubky mezi nimi. Milovníky zvířat potěší roztomilé lamy alpaca (a nezbytný stánek s předraženými výrobky z lamí vlny vedle jejich výběhu). Někteří volí ústup k lanovce, jiní do hospody na svařák či kávu. Také sympatické uličky Malcesine s impozantním hradem na skále stojí za zhlédnutí. A pak hurá do hotelu na tradičně výbornou večeři. Někteří jdou po náročném dni rovnou do hajan, jiní ještě vyrážejí na procházku, největší vytrvalci se scházejí nad vínkem z místního Coopu a končí den (jak jinak) zpěvem. Předposlední den pobytu je naplněn dvěma krásnými zážitky. Tím prvním je výlet k Lago di Ledro. V ospalé vesničce Mezzolago (kde nacházíme českou stopu v podobě českých názvů jako vzpomínku na pobyt předků zdejších obyvatel v Rakousku-Uhersku v době 1. světové války) jsme si zazpívali v místním kostelíčku a také na břehu Ledrenského jezera (osobitou taneční choreografii k písni Jede sedlák obstaral Roman). Potom už nás čekaly vodopády Varone. Nasvícené skalní průrvy vzniklé ledovcovým splazem, šumící proudy vody, tlumená hudba a krásná botanická zahrada napájená z blízkého jezera Tenno byly úžasným pohlazením pro oko i duši. Dalším vrcholem dne bylo společné setkání účastníků v Chiesa S. Giuseppe v Rivě spojené se soutěží o absolutního vítěze festivalu. Byli jsme nadšení lahodným souzvukem finského sboru Juvenalia, temperamentem brazilského Boca que Usa, harmonií italského komorního souboru Sifnos. Upřímně jsme aplaudovali absolutnímu vítězi – českému ženskému sboru Foerster. Také my jsme získali velmi pěkné hodnocení a stříbrné pásmo! Poctivé zkoušení, promyšlený výběr soutěžního repertoáru i tlak na zpívání bez not přinesly své ovoce. Stando, díky! Nastal den odjezdu. Ani únava z předchozích akcí nám nezabránila v návštěvě nedaleké Verony. Nemůžeme přece (mnozí opakovaně) nevidět Juliin balkon, pomník Danta Alighieriho, starobylé renesanční paláce, tržiště, ti rychlejší také veronskou arénu či Juliinu hrobku. Nakoupit poslední suvenýry nebo dobroty na cestu a rychle směr Morava. Díky šikovnosti řidičů uháníme mezi alpskými velikány přes Rakousko na Mikulov. Dopravní komplikace nás trochu zdrží, takže do Brna přijíždíme kolem půlnoci. A závěr? Velké poděkování šéfovi Standovi, stálému doprovodu Jirkovi, osvědčené dokumentaristce Dáši, vstřícným řidičům a především předsedkyni Dáši za skvělé naplánování, přípravu a organizaci zdařilé akce. Bylo to báječné a my slibujeme, že budeme pilně trénovat, abychom se mohli těšit na další společné zážitky s hudbou. P. S. Jazykový koutek: Naše píseň Co to tam šupoce byla před porotou ohlášena jako Ko to tam supoče (zachovali jsme důstojný klid…)

 

ITÁLIE - Venezia Music Festival 2018 JESOLO, BENÁTKY

24.5. – 27.5.2018

Itálie počtvrté! Jaká bude ta letošní?

Acqui Terme s dirigentkou Katkou v roce 2006 byla především o super lidech, mezinárodním přátelském setkání všech sborů a zpěváků, nezapomenutelném, sympatickém Italovi „Modroočkovi“, o úžasné atmosféře koncertu se skvělou odezvou publika, o místě, kde čas nehrál žádnou roli a hodina nebyla žádnou mírou.

Riva a Lago di Garda s Jájou se zapsala do naší paměti v roce 2008 kromě velmi úspěšného koncertu především přírodními krásami a nádhernou květenou dané lokality, výlety do malebných míst v okolí největšího italského jezera, horskou túrou masívem Monte Baldo a též návštěvou historické Verony a Benátek.

Ta poslední v roce 2012 opět s Jájou - Alta Pusteria, zaujala především zahájením festivalu devadesáti sborů z celého světa netradičním způsobem na hřebenu Dolomit ve výšce 2250 m, kam nás dopravila super rychlá otočná kabinková lanovka, šňůrou koncertů na náměstích, v koncertních sálech i kostelích okolních městeček a závěrečným defilé všech sborů s národními vlajkami a společným koncertem na centrálním náměstí. To byl hodně silný emocionální zážitek. Také mimo pěvecká aktivita jakou byla horská túra v masívu Tre cime se nedá zapomenout. Nezapomenutelným zážitkem mimo pěvecké aktivity byla horská túra v okolí masivu Tre cime. Slabším povahám stačilo už samotné autobusové zdolávání serpentin do výchozího turistického bodu ve výšce 2560 m a zejména pak návrat dolů stejnou cestou zpět.

S napjatým očekáváním vyrážíme s úderem půlnoci ze středy na čtvrtek zájezdovým autobusem DPMB a sympatickým řidičem Mirkem Hlouškem na letošní festival sborů a orchestrů v italských Benátkách a Jesolu. Buon giorno! V deset hodin čtvrtečního dopoledne přijíždíme do přímořského letoviska Lido di Jesolo, místa našeho čtyřdenního pobytu. Do ohlášeného ubytování zbývá téměř pět hodin, které využíváme k prohlídce města, ale hlavně ke koupání v zálivu Jaderského moře. Prvním letošním bonusem je tudíž moře a především vzdálenost pláže pouhé 4 minuty od našeho menšího, ale komfortního hotelu Grottamare. Slunko pálí jako ďas, naštěstí pohodlná plážová lehátka a slunečníky už jsou pro nás připravené a písečné pláže plné drobných mušlí vybízejí k jejich sběru pro naše nejbližší. S každou mořskou vlnou připlouvají další a další a také stále hezčí. Zatímco my svlažujeme svoje zpocená a ztuhlá těla v mořské laguně a vyhýbáme se četným krabům a medúzám, babča Dáša loví nejoriginálnější fotozáběry do naší internetové sborové kroniky. (A druhá Dáša běhá po Lido di Jesolo a shání informace kolem místní dopravy do Benátek) Poté už se přesouváme do našeho hotelu v klidné části Via D. Alighieri, ale jinak velmi rušné a několik km dlouhé hotelové avenue s četnými obchůdky, restauracemi, kavárnami, pizzeriemi a cukrárnami s vyhlášenou zmrzlinou.

Po vybalení a otestování manželských postelí s tradičně zakurtovaným společným prostěradlem i dekou máme dvouhodinovou zkoušku. Následuje tříchodová večeře s nezbytnými předkrmovými špagetami a sladkou tečkou v podobě čokoládového pudinku. Poté už se busem přesouváme na zahájení festivalu do místního Kongresového sálu na koncert dechových orchestrů z Německa a Kanady. Tady ovšem italská nátura - na všechno dost času - neplatí. Pod přísným dohledem organizátora festivalu se hraje o minuty.

Druhým bonusem letošního pobytu je prostorná a zastíněná hotelová předzahrádka, kde se pohodlně vejde celý sbor k večernímu posezení a doplnění pitného režimu. Svými nočními zpívánky lidovek budíme pozornost i kolizi četných cyklistů, pohybujících se městem i na dvoj-, tří-, čtyř- i šestikolkách, které se v centru půjčují.

Pátek, druhý den našeho pobytu, je velmi nabitý. Po akustické zkoušce na večerní koncert v jesolském Kongresovém sále nás čeká přesun do Benátek, kde v jedné nejstarší a nejvýznamnější gotické Basilice dei Santi Giovanni e Paolo proběhne odpoledne náš první festivalový koncert. Z přístavu Punta Sabbioni, kam nás dopravil náš autobus, pokračujeme v cestě do Benátek dvoupatrovou lodí, rezervovanou pouze pro nás. Všichni se hrneme na horní palubu a kocháme se malebným okolím. Postupně řada zpěvaček vedrem odpadá a odchází do stínu. Dámy, které podlehly panice, že nikde nebude možnost převléci se do koncertního úboru, absolvovaly celou cestu zahalené od hlavy až k patě v černém, neskutečně na lodi i následně v zalidněných a přehřátých benátských uličkách trpěly. Teprve „gelato“ a prostory chladivého chrámu přinesly všem úlevu.

Při zmatečné zpáteční cestě zjišťujeme až na lodi ztrátu dvou duší – z pěti zpěvaček čtvrtého hlasu. Jiřka s Ilčou se po menších zdravotních potížích zasekly v přelidněných uličkách, vtipně bez mobilu a tudíž bez možnosti jakéhokoliv kontaktu. Ve sboru vypukla panika, jak věc řešit, protože nejen loď, ale i náš přistavený autobus musel odjet na čas. Naštěstí jsou to holky šikovný, po vlastní ose se dopravily zpět a večer už na nás vysmáté čekaly před koncertním sálem. My jsme naštěstí vystupovaly až na závěr večera. Koncert se vydařil a sklidil u publika velké ovace. Poprvé jsme na pódiu otestovaly naše nová tyrkysová trika (která zajistila Libuška Fialová s dcerou - díky moc!) a podle ohlasu jsme omládly o deset let. Potěšující zpráva! J

Sobota byla ve znamení volného programu. Skupinka vedená zasvěcenou Martou opětovně zavítala do víru velkoměsta přelidněných Benátek. Zde se dirigent Standa Smoček s naším klavíristou Jirkou Langem (pod dohledem Jitky a Dáši – nebo Vlčky a Verdy) trhli a před ostatními historickými památkami dali přednost nástroji králů - varhanám a v několika chrámech otestovali jejich zvuk při své povolené sólové produkci. Další grupa v čele s účou Jitkou navštívila půvabné ostrůvky v benátské laguně, dostupné pouze lodí. Burano - známé svými krajkami a barevnými domky, Murano - proslulé sklářstvím a benátským zrcadlem a řídce obydlené Torcello s nejstarší katedrálou v laguně - Santa Maria dell Assunta z roku 639. Zbytek sboru pak dal přednost odpočinku na písečné pláži, sběru dalších mušlí a příjemným chladivým mořským vlnám.

Neděle je doba návratu. Do odjezdu zbývaly více než dvě hodiny na poslední nákupy, kafíčko či pizzu, nebo se naposledy ošplouchat v moři. A pak už Arrivederci, Jesolo!

Sláva, nazdar výletu, nezmokli jsme a po bujaré zpáteční cestě do rodné hroudy už jsme opět tu. Opálení, odpočatí, plní nové energie! Za všechno hezké a veselé, co jsme při italském zájezdu prožili, velice děkujeme naší skvělé a obětavé „prezidentce“, předsedkyni sboru Dáši Vernerové, která nesla veškerou administrativní tíhu na svých bedrech. Za úžasná fota a dokumentární snímky pak neúnavné babči Dáši Bednářové a naší bývalé člence Jarce Teglové. Holky, jste super! Za umělecký dojem pak desítku dáváme našemu sbormistrovi Standovi Smočkovi a korepetitorovi Jirkovi Langovi, kteří z našeho skvělého pěveckého výkonu měli dobré spaní. Stejné číslo dostává i náš sympatický řidič Mirek Hloušek, že tu rozvernou ženskou přesilu ve zdraví přežil a dovezl nás vždy na čas tam, kam měl.

P.S. Jen malá technická připomínka. Pohledy, s důvěrou předané na recepci hotelu, dodnes příjemcům do vlasti nedorazily!

 

Koncert duchovní hudby ve Slavkově u Brna - Kostel Vzkříšení Páně

4.2.2018

Protože zámek i naše oblíbená zámecká kaple ve Slavkově u Brna jsou v zimním období uzavřené, konal se náš první letošní koncert v místním kostele Vzkříšení Páně. Na programu byl výběr duchovních skladeb starých mistrů různých období a stylů, zvolené místo tak bylo velice příhodné. Některé návštěvníky zdejší velmi chladné prostory trochu zaskočily, my jsme ale na tuto skutečnost byli předem upozorněni, a proto zevně i vnitřně připraveni. Koncert byl zpestřen nádherným houslovým vystoupením dvou mladých talentovaných žákyněk ZUŠ Jaroslava Kvapila v Brně Terezky Kokešové a Nikolky Čeperové pod uměleckým vedením Livie Zbavitelové, naší bývalé pěvecké kolegyně. Na klavír tyto mladičké umělkyně, stejně jako nás, doprovázela Šárka Bartošová. Pěveckého sólového projevu v našich skladbách se výborně zhostila Dagmar Vernerová. Protože se koncert vydařil, byli posluchači i náš dirigent Standa Smoček s naším výkonem spokojeni.

 

Soustředění 2017 alias Hippies ve Slavkově

16.8.2017 – 20.8.2017

Rok se s rokem sešel a opět je tu tradiční pěvecké soustředění sboru ve Slavkově u Brna. Kdo se těšil, že se podle dlouhodobé předpovědi počasí konečně ochladí, byl zklamán. Opětovně jsme ve zkušebně Dětského domu cedili krev a pot. Jen sobota byla milosrdná a trochu zchladila rozpálené hlavy a těla. Sbormistr Standa připravil k nácviku pro nadcházející sezónu nový obsáhlý repertoár. Rozpracovali jsme spoustu skladeb duchovních, úprav písní lidových i vánočních a populární skladby převážně s texty v angličtině. A že jich bylo! Dámy, které tento světový jazyk neovládají, měly pořádně zamotanou hlavu, zda se učit dříve text či melodii. Naštěstí máme mezi sebou bývalou úču angličtiny Zdeňku, která naši výslovnost trpělivě opravovala.

Kdo čte naše stránky pravidelně, ví, jak to na našem soustředění chodí. Za ranního kuropění hbitě vyskočíme“ v tělocvičně ze žíněnek či nafukovaček a po lehké snídani od rána do večera dřeme a pilujeme nové skladby - jen s menšími kuřáckými a stravovacími přestávkami. Díky kuřákům má tak hlasovou pauzu i zbytek sboru. Pomocníkem v nácviku při dělených zkouškách byl jako předloni student JAMU Jirka Lang. Standa se mu snažil vnutit mladší ročníky sopránek, ale neuspěl. Jirka dal stejně jako minule přednost zakládajícím členkám v altu. Jelikož je klidná síla, nedělalo mu žádný problém trpělivě a opakovaně procvičovat těžší pasáže. Snad všechno, co jsme se tady na soustředění našrotily, do začátku školního roku nezapomeneme. Už ta hlava zkrátka není, co bývala. To dirigent Standa naše občasné výpadky paměti psychicky těžko nesl. Ale neboj, Stando, a neklesej na mysli, ono se to poddá! Všechno chce svůj čas! Obdivujeme novou sborovou adeptku Páju, že ten každodenní nápor a dril jako novicka vydržela. No jo, mládí je mládí! Jsme rády, že mezi nás zavítala a výrazným způsobem snížila náš věkový průměr.

Nejen zpěvem živ je člověk! Abychom se vyblbly a odreagovaly, proběhla koncem týdne večerní párty ve stylu hippies. Stylovému květinovému oblečení a doplňkům jsme věnovaly neméně stejné úsilí jako notovým zápisům. Pod vedením temperamentní Jitky a rozesmáté Věrky ml., které zhotovily dobové mírové a láskyplné transparenty i „iontové nápoje“, jsme vyrazily za velkého jásotu a svitu plápolajících svící se zdravicemi a mírovým poselstvím do nedaleké aleje. Poté byly na pořadu dne soutěže družstev ve stejném hippies duchu. Za zvuků světových hitů šedesátých let, pečlivě vybraných Martou, pak večírek oživený tanečními kreacemi nabral grády. Vše je na věky zachyceno a zdokumentováno babčou Dášou.

Do klubu „60 a více“ jsme s velkou slávou přivítaly Alču Vavrysovou, která své jubileum poctivě slavila po čas celého soustředění.

Přežili jsme, včetně dirigenta, všechno ve zdraví, a tak můžeme směle plánovat pro nadcházející sezónu vedle účasti na zajímavých koncertech a pěveckých soutěžích také výjezdy do zahraničí. Že by do Benátek? Nejbližší koncert máme ovšem tady ve Slavkově, v nádherné zámecké kapli. Těšíme se, že si nás 8. října v 15. hod. přijdete poslechnout.

 Bez Iči Zykové, která měla všechny organizační záležitosti pečlivě pod palcem, by se tady soustředění konat nemohlo. Patří jí za to náš velikánský dík! Sbormistrovi Standovi i Jirkovi moc děkujeme za pečlivý výběr nového líbivého repertoáru, spoustu času, který nám věnovali a trpělivost, kterou se oba museli obrnit.

 Konec dobrý, všechno dobrý, tak po prázdninách opět ahóóój!

    

 

Koncert ve Slavkově u Brna - v zámecké kapli sv. Kříže

8. 10. 2017

První koncert v nové sezóně po prázdninách je pokaždé určen slavkovským posluchačům. Tato tradice má vícero důvodů. Právě zde ve Slavkově u Brna se totiž každoročně koná naše pravidelné letní soustředění, kde se v potu tváře nové skladby rodí, navíc tu zažíváme i spoustu jiných krásných chvil pospolitosti. Slavkovští nás vždy potěší vysokou návštěvností a jejich reakce je první odezvou na náš nově nastudovaný repertoár. A konečně, je tu nádherná zámecká kaple s výbornou akustikou, kde to zkrátka zpívá samo! Náš dirigent Standa Smoček vybral pro tuto příležitost směs skladeb duchovních, světských i úpravy lidových písní českých i světových. Každý si tak přišel na své. Zasloužený potlesk si odnesla naše sólistka Dáša Vernerová, která se skvěle zhostila sólového projevu ve dvou skladbách. Na klávesy nás pohotově doprovázel Jirka Lang, student brněnské JAMU. Posluchačům se svěží a pestrý koncert velice líbil, zahrnuli nás dlouhým vděčným aplausem. My jsme jim na oplátku zazpívaly malý přídavek za hudebního doprovodu samotného sbormistra. Milým průvodním slovem provázela naše vystoupení jako vždy Zdeňka Ondráčková. Její manžel Milan, náš největší „Hujer“, vytvářel pro změnu skvělou atmosféru v publiku.



 

Adventní koncert v Pavlovicích u Přerova kostel sv. Jiljí

27.11.2016

První adventní neděli byl kostel sv. Jiljí v Pavlovicích u Přerova, rodišti našeho dirigenta Stanislava Smočka, zcela zaplněn. Aby ne! Pod záštitou obce i samotného dirigenta, jenž se na organizaci zdejšího kulturního života aktivně podílí, se tu konal slavnostní adventní koncert, na kterém účinkoval i náš pěvecký sbor Mladost.

Standovi rodiče nás už během příjezdu do Pavlovic zdaleka vítali z předzahrádky svého domku a následně se o nás na nedaleké faře perfektně postarali. V sychravém počasí nás potěšila sálající roztopená kamínka, nádherně zdobený voňavý perník - vlastnoručně upečený Standovou dívkou Zuzkou, svařené vínko, teplé nápoje všeho druhu i slivovička na zahřátí. Abychom netrpěli hladem, zahrnula nás paní Smočková s manželem výbornými obloženými chlebíčky. Protože jsme vystupovali až na závěr koncertu, měli jsme spoustu času k odpočinku i klábosení.

Samotný koncert byl velice pestrý a líbivý. Zahájil ho sólový zpěv studentky AMU Katowice Anety Ručkové, následovalo varhanní vystoupení Jiřího Langa z brněnské konzervatoře a Filipa Haranta.      Oživením byly skladby pro žesťové nástroje v podání trumpetistů Jaromíra Školoudíka a Petra Hradila, na trombon je doprovázel Leonard Zábranský. Standou citlivě vybrané duchovní skladby pak v našem pěveckém provedení umocnily slavnostní adventní náladu a završily koncertní hudební podvečer.  Vnímaví posluchači odměnili všechny účinkující srdečným potleskem.

Po koncertě jsme se na návsi sešli s místními občany u slavnostního rozsvícení vánočního stromu. Tam už prostor patřil těm nejmenším – dětem a jejich zpěvu vánočních koled.

Koncert se vydařil, byl to velice příjemně strávený den. Děkujeme Standovým rodičům a Zuzce za jejich vřelé přijetí a bohaté pohoštění, naší obětavé Martě pak za precizní zajištění dopravy.

 

Praga Cantat 2016 - mezinárodní soutěžní pěvecký festival

27.10. – 30.10.2016

Stověžatá matička Praha se po čas konání jubilejního 30. ročníku mezinárodního pěveckého festivalu Praga Cantat  stala i naší matkou. Přivítala svou náručí celkem 24 sborů z mnoha zemí. Kromě pěti českých se festivalu zúčastnilo dalších 19 zahraničních těles. Nejpočetnější zastoupení mělo Německo se svými šesti sbory. Dále na festival zavítaly sbory ze Slovenska, Maďarska, Itálie, Španělska, Norska, Finska, Estonska i z daleké Indonésie a Malajsie. Právě tyto exotické akademické sbory patřily k nejlepším.

My jsme soutěžili ve dvou kategoriích - ženské sbory a duchovní hudba.  V takto široké konkurenci se nám v obou kategoriích podařilo obhájit skvělé stříbrné pásmo. Naše umístění bylo velikým úspěchem amatérského zpěvu. S mladými univerzitními sbory zkoušejícími spoustu hodin několikrát týdně jsme se skutečně srovnávat nemohli. Vítězný indonéský sbor oslnil kromě úžasného exotického zpěvu i doprovodným líbivým pohybem na praktikáblech, dnes tolik módním a žádaným. Svůj temperament dali najevo i při večerním vyhlašování výsledků v Národním domě na Vinohradech, kde celá soutěž probíhala, následně pak i na tanečním parketu.

Volný sobotní den jsme využili k toulkám po Praze. Odpoledne nám sympatický Pavel, syn naší zpěvačky Vlasty, zprostředkoval zajímavou dvouhodinovou návštěvu Českého rozhlasu. Překvapilo nás, jak veliké je jeho zázemí a že zde sídlí i řada dalších soukromých rádií. Při prohlídce dobové výstavky starých radiových přijímačů si mnohé z nás uvědomily, kolik toho pamatujeme, a že to vlastně není až tak dávno, co jsme podobné přístroje ve svých domácnostech vlastnily.
 
Během této exkurze nás vyděsila náhlá zdravotní indispozice našeho dirigenta Standy. Naštěstí po důkladném vyšetření ve vinohradské nemocnici a podání účinných léčiv se jeho zdravotní stav natolik zlepšil, že se mohl zúčastnit večerního vyhlašování výsledků a převzít naše ocenění. Na rozlučkovém tanečním večírku sbormistr spolu s „prezidentkou“ sboru Verdou navázali družbu s mužským Pěveckým sdružením moravských učitelů a domluvili do budoucna možnost případného společného koncertu.

Křesťanský domov mládeže u sv. Ludmily nám svou polohou v centru Vinohrad poskytl po celou dobu našeho pobytu skvělé zázemí a především výbornou časovou dostupnost do místa pěveckého dění i pro návštěvy historických památek.

Festival Praga Cantat byl pro nás svátkem hudby, příjemně stráveným časem v naší metropoli i odpočinkem od každodenních povinností. V prvé řadě však skvělým oceněním naší pěvecké činnosti a zejména odborného dirigentského vedení Stanislava Smočka. Kromě zásluh za pěvecký výkon si zvláštní ocenění zaslouží Libuška s Mirkou, které po technické stránce všechno zařídily a my se tak měli jako v bavlnce. Zlaté pásmo jsme přisoudili babči Dáši, která byla po celý čas v pohotovosti a veškeré dění i soutěžní vystoupení zdokumentovala na videu a přiložených fotografiích. Stando a holky, moc děkujeme!

 

Soustředění ve Slavkově 2016 aneb Z pohádky do pohádky

17.8. – 21.8.2016

Na letošní soustředění konané tradičně ve Slavkově u Brna si náš sbormistr Standa Smoček, student dirigentství na JAMU, přizval k ruce na dělené zkoušky účinného „pomocníka“ Michala Sabadáše, sbormistra přerovského dětského sboru Vocantes. To byla jedna z nejvýraznějších změn oproti předešlým soustředěním.

Protože nikdo z nás není „pod zákonem“, nic nebránilo společnému ubytování v tělocvičně integrované školy. Tam se také v přilehlých prostorách konaly v trochu sparťanských podmínkách i dělené zkoušky, neboť Dům dětí, kde v minulosti pěvecký nácvik probíhal, byl po vydatných záplavách v havarijním stavu. Ale jak se říká: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti!“, platí pro nás dvojnásob. Nejsme cukrové panenky, ale životem zocelené dámy, které vydrží všechno. A tak ani stísněné nácvikové prostory s nedostatkem přísunu kyslíku vyhrazené zpěvačkám z altu nám nikterak neubraly na pracovní aktivitě, elánu, ani humoru.

Oba dirigenti měli odlišné přístupy k nácviku nových skladeb. Zatímco se Standou jsme se skladbu s pomocí kláves rychleji naučily a během následného opakování pilovaly a odstraňovaly nedostatky, Michal se zaměřoval především na teorii tvorby tónu a hlasovou průpravu, a než jsme nacvičily první řádky nových skladeb podle sbormistrových představ a došly ke zdárnému konci, zabralo to více času. Mělo to své opodstatnění, vyžadovalo ovšem oboustrannou trpělivost. Plánovaný program nácviku jsme splnily, oprášily si i dřívější skladby a po prázdninách budeme pokračovat v dalším pilování a vylepšování, abychom se ctí obstály na soutěži v Praze i připravovaných koncertech.

Největším nepřítelem letošního soustředění byla nedisciplinovaná účast. Přestože byl termín soustředění znám s ročním předstihem, nesešly jsme se všechny. Některé členky sboru přijely s dvoudenním zpožděním, jiné zase odjížděly dříve. Důvody byly různé, ale fakt, že poslední den seděly na zkoušce pouze čtyři zpěvačky z druhého sopránu, byl tristní. Není divu, že tato situace před zářijovým koncertem ve Slavkově, říjnovým výročním vystoupením v Lužánkách, či soutěži v Praze přiváděla Standu k šílenství. Ostré výtky si ovšem vyslechly dámy, které poctivě čtyři dny nacvičovaly, svůj čas pro soustředění si zajistily a rodinné problémy nějakým způsobem vyřešily.

Příkladem zájmu o sbor byly naše matky na mateřské - Věrka, která dorazila s manželem i 10 měsíční Barborkou a zasloužilá mamča Eva, která doma zanechala choti své tři malé ratolesti. Přijely alespoň na skok, aby nás pozdravily, seznámily se s naším současným repertoárem i nácvikem nových skladeb.

Co nám ovšem šlo perfektně, byl sobotní večerní karneval. Letošní vyhlášené téma Z pohádky do pohádky dával široký prostor pro pestrý rej masek.

Zatímco naši dirigenti, znaveni vyčerpávající večerní zkouškou, museli nabrat další sílu a ztracenou energii, ale především doplnit pitný režim v místním restaurantu, my jsme díky Šebestové a nakrátko utrženému sluchátku vzaly na sebe podobu vodnice, mravence či čertice. Byla tam i karkulka, kočka, smrtka, stařenka - Krteček, Křemílek a taky Vochomůrka. Též Pipi punčochatá, ni nahá-ni oblečená – Rusalka i čarodějnice – zkrátka pěkná směsice.

Jelikož slíbený čas návratu uměleckých šéfů vypršel, šly jsme si své pedagogy za mohutného chorálu „My jsme žáci 3. B, bereme však na sebe podobu zajíce, žirafy či krabice …“ na náměstí vyzvednout. Měli velké štěstí, že svoji žízeň zavčas uhasili a vraceli se již alejí ke svým ovečkám. Když nás zmerčili, protočily se jim panenky, ale byli rádi, že jsme nedorazily až do lokálu na náměstí.

Jó, srandičky, na to nás užije!

Jedničkou, ač nezpívající, byla babča Dáša se svým promítáním dokumentárního filmového materiálu z naší sborové historie a přísunem energie v podobě košíku ovoce a tří plechů bublaniny.

Děkujeme našim dirigentům Standovi a Michalovi, že to s námi ve zdraví přežili a spoustu nového nás naučili. Snad se i trochu pobavili! A pochopitelně naší nesmírně obětavé Ilči, která celé soustředění perfektně zajistila a všechny nečekané překážky k naší plné spokojenosti úspěšně vyřešila.

 

Party v růžovém na Stránské skále

28.6.2016

„Růžovou ti krinolínu koupím, dítě mé, až půjdem spolu na veliký bál ….“.

Asi v tomto duchu probíhala naše poslední předprázdninová zkouška, která byla již tradičně přesunuta ze zkušebny pod širé nebe k babči Dáši na Stránskou skálu.Kromě dam, které už se tou dobou povalovaly někde u moře, dorazili v předepsaném růžovém dress-code téměř všichni. Výjimkou nebyl ani dirigent Standa v růžové košili se svou dívkou Zuzkou v růžových květovaných šatičkách. První ovšem byla na místě mamča na mateřské Věrka s devítiměsíční Barborkou. Oběma to v růžovém hávu s věnečkem růžiček na hlavě úžasně slušelo. Nečekaně mezi nás zavítala i Tamara z bývalého dětského sboru, pochopitelně v růžovém, kterou jsme od 18. let neviděli. Ta se ale na rozdíl od nás celá ta dlouhá léta živila zpěvem profesionálně na prknech slovenských scén.V růžovém, opásaná erotickou zástěrkou, a s růžovými pramínky ve vlasech všechny srdečně přivítala hostitelka Dáša. Na růžovo nabarvila též vlásky všem třem vnoučatům. Když všichni, tak všichni! Babča naservírovala čerstvě upečenou bublaninu, kafčo, alko i nealko, následně i ostatní pochoutky, které jsme donesli. Promenádní růžové defilé pak mohlo nerušeně začít. Šatičky, blůzičky, trička, sukýnky, klobouky a nejrůznější doplňky v růžových barvách. Pěvecké duo matka-dcera Aťka s Janou do nařaseného růžového trika a stejnobarevného klobouku nasoukaly i svého mužského živitele. Alča z druhého altu ve své apartní trčaté noční košilce a květinovou ozdobou hlavy byla se svým kostýmem jako vždy středem pozornosti. Klasice se vyhnula také Sylva ve svém přiléhavém růžovém trikotu evokujícím první republiku. Netradičně a vtipně to pojala Jarka coby láhev uleželého růžového vína z dobrého ročníku 1956, označenou na zadní straně vinětou původu a bonitou. Navíc přinesla i doma vyrobené ovocné růžové tiramisu, které nejen skvěle vypadalo, ale též znamenitě chutnalo. Bláža v růžovém župánku s rozečteným bestselerem Ordinace v růžové zahradě pojídající růžové amarouny, zapíjené růžovou bowle, symbolizovala zase „Růžové představy o důchodcích“. Jedničkou ovšem byla naše neřízená střela Vlastička. Dorazila poslední, ale stálo to za to. Růžová nejen od hlavy k patě, ale i vespod. Vplula do zahrady v elegantním klobouku, s růžovým paraplíčkem, výraznými náušnicemi, brýlemi, hodinkami i korálky, přiléhavou kordulkou, legínami i pantoflíčky v téže barvě. Pod načechranou sukýnkou odhalila za všeobecného veselí i dlouhé růžové jégrovo prádlo. Když po svém tanečním entrée usedla a začala z růžové kabelky vytahovat neskutečné množství různých propriet a sarapatiček v růžové barvě - od vějíře, peněženky, zrcátka, klíčenky, rtěnky…… až po titěrnou sponku, padli jsme všichni do vývrtky.
Zkrátka bylo veselo. Dobré jídlo i pití, opékání špekáčků, bujará zábava do pozdních večerních hodin. Na zpěv ani nedošlo, ten si necháme až na srpnové soustředění.
A teď hurá na prázdniny a dovolené!

 

 

 

 

 

Mohyla míru, kongresové centrum

21.05.2016 - 20:30 hod., 21:30, 22:30

Brněnská muzejní noc je pro náš sbor už tradičně spjata s koncerty na Mohyle míru. Nejinak tomu bylo i letos, jen se kvůli opravám kaple uvnitř památníku musely naše tři noční koncerty přesunout do prostor kongresového centra. Pod dirigentským vedením Stanislava Smočka jsme posluchačům předvedli pestrý výběr skladeb z našeho bohatého repertoáru od vokální polyfonie starých mistrů z období renesance, přes baroko, klasicismus a romantismus, až po hudbu současných autorů.
Na klávesy nás doprovázel student JAMU Jiří Lang.  Slovem provázela jako vždy Zdenka Ondráčková. První půlhodinový vstup byl z hlediska návštěvnosti lehce zahřívací, s postupující nocí se prostory sálu zcela zaplnily. Návštěvníci, kteří vedle samotné prohlídky slavného monumentu a stálých expozic Bitvy tří císařů 1805 využili i doprovodný kulturní program a přišli si se zájmem vyslechnout naše vystoupení, rozhodně nelitovali. Odcházeli s úsměvem na rtech, nadmíru spokojení a dobře naladění.

 


1  2  3  4  5  6  7  8  9  >>>